Archiv rubriky: Napsali o mně

Olga Jelínková debutuje ve Volksoper

Olga Jelínková pokračuje v úspěšném dobývání evropských operních jevišť. 3. září debutuje ve vídeňské Volksoper. Zároveň ji 8. září čeká premiéra Hraběnky v Mozartově Figarově svatbě v Saarbrückenu.

Září bude pro českou sopranistku Olgu Jelínkovou ve znamení „mozartobraní“. Nejprve zahájí operní sezonu ve vídeňské Volksoper svou vlajkovou rolí – Královnou noci v Mozartrově Kouzelné flétně. V ní se zde představí hned čtyřikrát: 3., 9., 11. a 16. září. Téměř synchronně se převtělí do Hraběnky z Mozartovy opery Figarova svatba, jejíž premiéra proběhne 8. září v německém Saarbrückenu, a poté následují další provedení 15. a 21. a 29. září.

„Do Vídně se moc těším. Dosavadní setkání s budoucími kolegy ve Vídni bylo velmi příjemné, vstřícné, zázemí je vynikající, akustika skvělá, ačkoliv kapacita hlediště je téměř 1400 diváků,“ popisuje Olga. „Výprava vídeňské Kouzelné flétny v režii Helmuta Lohnera je ve stylu 19. století. Myslím, že když vyrazíte z České republiky třeba na prodloužený víkend na toto představení, tak bude spokojená celá rodina – od dětí až po babičky. Produkce běží už od roku 2005 ke vší spokojenosti náročného vídeňského publika. Kromě Prahy nebo Salzburku je Vídeň skutečně osudové Mozartovo město. Doplňuje a umocňuje prožitek z jeho hudby.“ V roce 1791 zde měla Kouzelná flétna světovou premiéru. Spolu s operou Don Giovanni patří k nejmagičtějším Mozartovým operám a je s jejím obsahem i s její tvorbou spojeno mnoho legend a tajemství.

Do trojlístku nejznámějších a nejoblíbenějších Mozartových oper patří i Figarova svatba, kde Olga vytvoří roli Hraběnky a rozšíří si tak svůj pěvecký i herecký rejstřík. „Hraběnka vyžaduje grácii, eleganci šlechtičny. To se projevuje jak v hereckém prožitku, tak i v pěveckých prostředcích, které možná nejsou tak prvoplánově efektní, jako je tomu ve vyloženě koloraturních rolích, ale o to jsou působivější, niternější, “ vysvětluje Olga. „Hraběnka je do určité míry protipólem Královny noci – ačkoliv jde vlastně v obou případech o dospělé, zralé a silné ženy, každá reaguje úplně jinak, jedna s nadhledem a pochopením, druhá má velký sklon k hysterii. Baví mě mezi nimi oscilovat a do každé z nich dávám kus temnoty či světla ze sebe samé.“

České publikum ji i v následující sezoně může spatřit v roli Královny noci v pražském Stavovském divadle.

Špičková koloraturní sopranistka Olga Jelínková se nově objeví v Mozartově opeře věnované lásce a svobodě

Olga Jelínková, která nedávno získala nejužší nominaci Cen Thálie 2015 v oboru Opera – ženy za roli Slavíka ve stejnojmenné opeře Igora Stravinského na jevišti Národního divadla v Praze, nově vstupuje do pražské inscenace Mozartovy opery Únos ze serailu ve Stavovském divadle. Roli Konstance, která je obdařena nespočtem náročných koloratur i dramatičností, bude alternovat se Simonou Houdou Šaturovou a Janou Šrejmou Kačírkovou. Olga Jelínková ve Stavovském divadle v Praze odzpívá všechna nejbližší tři představení: 27. dubna, 18. a 28. května.

Premiéra této inscenace Mozartovy opery Únos ze serailu se uskutečnila 7. května 2011 ve Stavovském divadle v Praze. Žádná z postav není na konci představení tatáž jako na začátku, upozornil belgický režisér pražského provedení Joël Lauwers.

Singspiel Únos ze serailu (Die Entführung aus dem Serail), stojící na začátku Mozartova vrcholného období, vznikl na objednávku císaře Josefa II. pro vídeňský Burgtheater. Slavné Mozartovo dílo je neseno v typicky odlehčené atmosféře, hýří štiplavě rošťáckým i shovívavým humorem, ale dokáže se také – jak je u Mozarta zvykem – zastavit a ztišit v jemných a melancholických pasážích.

Celý článek zde…

Kouzla pro rodiče s dětmi

Nový šéf opery Jihočeského divadla Tomáš Studený to, myslím, vzal za správný konec. Jeho předchůdce nechal soubor až příliš dlouho jen přežívat a v podstatě ho vybydlel. Musí se začít jeho obrodou a nalezením uměleckého programu, kterým by se podařilo znovu do hlediště přitáhnout diváky. A pokud možno najít nové. To jsou, odhaduji, asi hlavní důvody, proč nasadit operu Maurice Ravela Dítě a kouzla o domácnosti, v níž se různé věci pomstí nezbednému klukovi, který je ničil. Že se podařilo takřka ideální představení pro rodinné publikum, je ovšem hlavně dílem SKUTRŮ a jejich výtvarníků. Jako obvykle jejich jevišti dominuje skleněná stěna, za níž sedí pod stromy hráči na bicí, před ní je světlý prostorný pokoj, který se může všemožně proměňovat, umožňuje překvapivé efekty, nečekané vpády postav do dění a je prostě z podstaty hravý. Jako to, co se odehrává v něm, je nečekané, vtipné, barvité. Role nezbedného kluka je rozdělená mezi sopranistku a dětského představitele, malý Ondřej Janeček se stal miláčkem publika (alternujícího Nikolase Harringtona, předpokládám, potká totéž). Nádobí, nábytek, hodiny, hračky a vůbec všechno je personifikováno provokativními veselými nápaditými kostýmy a maskami pěvců, často s vtipným použitím skutečných předmětů, třeba obřími brýlemi. Z krbu vylétne ohnivá Princezna. Nestačila by mi tisková strana, kdybych chtěl všechno vyjmenovat. Všichni převážně mladí pěvci jsou součástí promyšleného, herecky přesně rozehraného aranžmá, které, mimo jiné, do dětských dušiček v hledišti zasévá první povědomí o uměleckém řádu. Soudobém, žádná staroba!

Celý článek…

Kouzelný Ravel podle SKUTRu v Budějovicích, Romeo a Julie v Praze. Operní panorama Heleny Havlíkové

Uvádění oper pro děti patří k mimořádně náročným disciplínám. Obtíž začíná už výběrem vhodného titulu. V Jihočeském divadle zvolili operu-balet francouzského skladatele Maurice Ravela Dítě a kouzla, která měla premiéru v roce 1925 v Monte Carlu. Tato stručná, zhruba tři čtvrtě hodinová lyrická fantazie pro děti i dospělé se u nás (na rozdíl od jeho Bolera v tanečním ztvárnění, ale i další opery Španělská hodinka) objevuje zřídka. Vychází z jednoduchého příběhu: ve starém venkovském domě v Normandii se křeslo, hodiny, konvice, početní sešit, krb s ohněm, kočka i kocour nebo pohádková princezna, strom, veverka, žába či slavík vzbouří proti vzteklému klukovi, který jim ubližuje. Teprve když chlapec ošetří zraněnou veverku, vše se vrátí v naději, že i takový uličník dokáže projevit lítost.

Celý článek…

RECENZE: Něžná a poetická Ravelova féerie v Budějovicích

Doslova kouzelnou podívanou vytvořil tým režisérského dua SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) z Ravelovy jednoaktové opery Dítě a kouzla se souborem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích.

Skutrům se dokonale podařilo vystihnout podstatu Ravelovy opery prolínající realitu a surreálný svět i proniknout do dětské duše. Začíná to už vizuálně nádhernou a obrazivou scénou pokoje, kterým prorůstá zahrada, v níž jsou v zadním plánu umístěny bicí nástroje. A pokračuje vtipnými kostýmy, které nepopisným způsobem mění zpěváky v Čínský šálek, Křeslo, Vážku, Veverku, Hodiny či plápolající Oheň.

Celý článek…

Twice upon a time: Le Rossignol and Iolanta in Prague

Amid a steady diet of doom and gloom – From the House of the Dead to close out last season, and Norma to open this one – the National Theatre served up a palate freshener with a cheery double bill, Stravinsky’s The Nightingale and Tchaikovsky’s Iolanta. The latter proved to be the crowd-pleaser on opening night, but the opener was the real star of the evening, dazzling in its inventiveness and visual allure.

Celý článek zde…

The Conspirators of Pleasure

Everything you probably never wanted to know and wouldn’t dream of asking about sexual fetishes is answered anyway in “The Conspirators of Pleasure.” Czech animator Jan Svankmajer, whose “Alice” and “Faust” won a considerable international following, takes something of a backward step with this bizarre fusion of surreal comedy, grotesquerie and psychosexual fantasy.

Everything you probably never wanted to know and wouldn’t dream of asking about sexual fetishes is answered anyway in “The Conspirators of Pleasure.” Czech animator Jan Svankmajer, whose “Alice” and “Faust” won a considerable international following, takes something of a backward step with this bizarre fusion of surreal comedy, grotesquerie and psychosexual fantasy. Mainly live-action third feature could enjoy some marginal travel on the strength of the director’s name, but looks unlikely to muster the audiences of its predecessors.

Celý článek.

Rigoletto v neoprénu, Popelka v kontejneru… Operní panorama Heleny Havlíkové

Jak dopadlo nastudování Verdiho Rigoletta v Moravskoslezském divadle Olomouc, Rossiniho Popelky v Národním a Weberova Čarostřelce v Plzni?

Moravské divadlo Olomouc vsadilo na diváckou jistotu a do repertoáru zařadilo nové nastudování Rigoletta Giuseppe Verdiho. Po úspěšném neobratném Oněginovi a nedotaženém Falstaffovi zde dostala znovu příležitost slovenská režisérka Andrea Hlinková se svou výtvarnicí Miriam Struhárovou (stejně jako u Falstaffa), která Rigoletta režírovala loni v březnu v Ústí nad Labem.

Celý článek…

Tschechische Philharmonie sorgt für Gala-A…

Von Kornelia Bannik

Salzwedel l Zur Neujahrsgala 2013 war am Freitagabend die Tschechische Kammerphilharmonie aus Prag im Salzwedeler Kulturhaus zu Gast. Gemeinsam mit dem tschechischen Johann-Strauss-Ballett führten die Künstler aus dem Nachbarland ein zweistündiges Konzert mit bekannten klassischen Melodien, Arien und Tänzen auf. Fast 400 Gäste wollten sich dieses Ereignis nicht entgehen lassen. Und so blieben nur wenige Stühle im Kulturhaus unbesetzt.

Celý článek…

Dva pohádkové příběhy o vykročení do nových dimenzí života – Slavík a Jolanta v Národním divadle

Národní divadlo uvede poprvé ve své historii inscenace oper Slavík Igora Stravinského a Jolanta Petra I. Čajkovského v rámci jednoho večera. Premiéry 22. a 23. října bude řídit britský dirigent Jan Latham-Koenig a režie se ujal mladý režisér Dominik Beneš.

Pro Beneše jsou Slavík a Jolanta debutem v Národním divadle. V jeho případě se jedná i o první režijní setkání s operou ruského autora. „V obou příbězích trpí hlavní hrdinové vnitřní samotou a sklíčeností a mým cílem je akcentovat cestu, kterou musí překonat k duševnímu naplnění a svobodě. V opeře Slavík to znamená přijmout sama sebe a odpovědnost za své činy. Jolantu zas vyvede ze samoty poznání opravdové lásky beze lží. Příběhy tedy spojuje krok do nových dimenzí života,“ říká Dominik Beneš. Hudební vyjádření Stravinského a Čajkovského je rozdílné. Příběhy vnímám jako solitéry s ucelenou dějovou linkou, a proto jsem se rozhodl je tak i ponechat,“ dodává režisér.

Celý článek zde…


© 2018 Olga Jelínková, soprano - všechna práva vyhrazena
| Grafika, CSS: Midasweb.eu | PHP: Jaroslav Mičan | CMS: Wordpress